Mít dobrý plán je základ, a já ho mám. Až se mi jednou podaří provést Vás turnajem bez jediného kiksu, tak umřu. A protože se mi chce ještě žít, tak to dělám, jak to dělám. Tentokrát jsem měl plán na turnaj, kdy mám o dva hráče víc, než je ideálních čtyřiadvacet. A do toho vlezl Kocián, že prý je přihlášen, zaplatil a že chce hrát. Opravdu hrál, já to patlal s nádhernými sedmadvaceti hráči, a pokud byste chtěli nalézt Jiříka, tak si musíte kleknout. S tímhle by se to dalo považovat za hladce řízený turnaj, tak jsem pro jistotu, abych nemusel končit, napsal někdy ve druhé rundě u Nikoly Tomové, místo bonusu 55 údaj „Tom“, což způsobilo, že se mi výsledky rozsypaly, a když mi přišel na pomoc Sláva Šilar (skončil jedenáctý, Nikolka jedenadvacátá), tak mi to celé spadlo o padesát řádků níž a já byl definitivně v troubě. A pak se, jako posel z nebes, objevila dvaadvacítka (Magdalena), upozornila na Tom, a všechno bylo v cajku, můžu žít dál. Mohl jsem předvést své fotografické umění, které, mezi námi, odpovídá materiálu, který jsem fotil. To strašné uprostřed je Tonda Osička, ten turnaj vyhrál s náskokem čtrnácti bodů před Jirkou Pryčkem (ten v brýlích). Na třetím místě skončil Dominik Pavlů, pro genderovou vyváženost na fotku vzal svou dcerušku Zuzanku, která z nich, hoši mi prominou, vypadá jasně nejlíp. Čtvrté a páté místo obsadili borci, kteří nehodili dvoustovku, neboť to nemají zapotřebí. Ke každé hře přidají 48, resp. 55 bodů a tak mohou zatočit s každým. I když Jirka Staněk přišel při shodě o bronz díky tomu, že se mu hrál líp, než Dominikovi. Spravedlivé to mám, že? Na šestém místě je Viktor, který ale je focen, neboť měl o 0,07 lepší průměr než Marcel Svoboda, čili průměr měl nejlepší. Aby Marcel nebyl škodný, dostal cenu (10000 Kč bez dvou nul) pro nejlepšího hráče, který se nedostal do finále. Mezi Viktora a Marcela se dostali poslední dva finalisté, Míra a Petr. Oba byli mimořádní v něčem, Petr ve věku a Drahomír v délce křestního jména. Na druhé fotce jsou tedy nejlepší žena, Viktor a Marcel. Marcelovi šla po krku Danuše (o tři body) a též Sláva cukrář, o dvanáct bodů za ním jsou nejtalentnější borci co znám, Pavlík a padesátiletý Milan. Střed pole tvořil můj bratr Jan, čili mám pomluvenu elitu a zbývají „jelita“. Jejich králem se stal Karel Novák, nováček mé soutěže. Tou (a jistě i mnou) byl tak okouzlen, že hned poslal přihlášku na únor, tak bystrý je to chlapec. Za ním jsou další dva „shodaři“, Jirka Hradil a Jara Peštál. Pokud byste chtěli, aby Vám vydrhli s(c)hody, tak ne, to znamená, že měli stejně a hodně. Za nimi jsou ti, co se nedostali přes 800 bodů. Tuto partičku vede Franta Staněk, který ovšem získal stříbro v přeboru Staňků (na turnaji byli dva). Kousek za ním je Jana Svobodová, jejíž poslední hra naznačila, že předvede po obědě velké věci. Výkon starého Ládi nenaznačoval nic, ale dva body, které ho dělí od Nikoly (už viděla obrázek, na kterém jsou kuželky s jejich čísly 1 – 9) nejsou špatným rozdílem, bohužel pro Láďu ne jediným. Magdalena se může pochlubit hlavně nejdelším příjmením žen, a řadou dalších věcí. Lucie má taky jedno druhé místo a to v soutěži o nejhorší výkon, který se škrtal. Marcel Sršeň doplatil na průměr. Hlavně v září si ho prudce zlepšil a při časté absenci se mu to počítalo z dvaceti her. Měl chodit. Na pěkném pětadvacátém místě jsem nečekal Pavla Nádvorníka, kterému o dva body vyfoukl cenu pro hráče těsně neposledního Kolja. No a končím milým Jirkou a přáním, abychom se v únoru setkali. Zdeněk Barvínek

Výsledky turnaje – ZDE