Nemyslete si, že jsem nikdy nesportoval. Samozřejmě to nebyla žádná sláva. Kdysi jsem byl náhodou na MČR v bowlingu dvacátý, s průměrem přes 200 (kam ta koule letěla, tam to padalo), ještě mnohem dřív jsem byl okresním přeborníkem v kuželkách a ještě dřív jsem dokonce, celkem bídným výkonem, držel rekord Ústí nad Orlicí ve skoku o tyči. Něco mě má kariéra naučila, a to prohrávat. Sportoval jsem pro radost, když jsem dostal nakládačku, tak to bylo normální a když se občas zadařilo, tak to byl svátek. Talentovaní chudáci považují výhru za samozřejmost a porážka je pro ně tragédií. Kdy vlastně oni zažijí radost? Toto rouhání nemyslím úplně vážně, ale trochu jo. Po krušném období si užívá Irena Zelinková. Změnila styl, takže ji teď každou chvíli fotím, tuto neděli dokonce dvakrát. Vyhrála Vincu, když porazila favorita favoritů, talentovaného Ondru Surána. Jak on se nadřel, aby zdůvodnil, že byl „až“ druhý. Třetí byl, po velké dřině, Víťa Hasník, který se nadřel s mým bratrem Janem. Měli totiž stejný výkon, a když jsem se chybně domníval, že pak rozhoduje pořadí v kvalifikaci, tak tam měli taky stejně. On rozhodoval při plichtě vyšší nához, takže čtvrtý, náš Jeník, na fotce není. Na druhé fotce měla být nejlepší žena a nejvyšší nához, čili Irena a Ondra, pozor, ten za výkon 300. Dvě finálové hry vyšly Slávovi Šilarovi a Vašku Martincovi, ti byli po kvalifikaci na jedenáctém a třináctém místě. Stýskat by si měl Viktor Vodák, v kvalifikaci třetí, ale tvrdý život v podhůří Orlických hor naučil skromnosti, takže byl v pohodě. Moc jsme se nasmáli Janě Severové, když se po první hře, ve které hodila 133, ptala, kolik her hrají finalisté. Sdělili jsme ji, že osm, ale že ji to nemusí zajímat. Tak jich osm hrála. Marcel Sršeň byl nejlepším hráčem, který hrál her sedm a Andrea Kubešová mezi těmi, co jich hráli šest. Přesvědčili mě (nebo já je?) že je lepší mít na fotce víc lidí, než jen Irenu a Ondru (Víťa by byl stejně jen jednou), takže seza 2. ligu směje Máca a za zabijačkové pochoutky Andrea. Postup mezi elitu unikl Mácovi o pět bodů, Jarmila Krejčí byla za Mácou o dalších čtrnáct. Ani tu to nemusí mrzet, ta si užila díky Andree. Ta reklamovala, že taková mladice nemůže mít +12, že to by přeci tak skvěle nevypadala. O Jirkovi Kociánovi nikdo nic neříkal a přitom on taky dobře vypadá. Udělal si radost tím, že porazil Jardu Peštála, tomu udělala radost dvoustovka, kterou hodil. Pod ním nebyla už žádná. Lucie Macháčkovábyla nováčkem na turnaji, čímž se stala nejlepším nováčkem turnaje a to má taky cenu. Určitě větší než to, že Roman Felcman byl nejslabším semifinalistou. Na druhou stranu byl nejlepší v boji o nejvíc piv za turnaj. Vypitých. Andreu, který byla čtvrtá od konce, už jsme obdivovali, Janu Svobodovou, která skončila hned za Andreou jsme obdivovali taky, v odpoledním turnaji, takže ta si taky užila. Nejoblíbenějšími hráči byli Milan Neugebauer a Rosťa Konečný, jejichž souboj v první a druhé kvalifikační hře zdvíhal spoluhráče ze sedadel. Nakonec kraloval Milan, který měl nejhorší nához turnaje (čili ještě míň než Rosťa) a ještě Rosťu porazil. Nejsem si zcela jistý, zda za tím není příprava na únorový Citroen, při kterém se může každý mizerný lednový výkon hodit. To zjistíme, pokud na turnaj v únoru s lišáckým úsměvem dorazí. Únor je jasný, tam se bude hrát Citroen a 9 sladkých potěšení, pokud půjde všechno jak má, tak v březnu by se hrál tradičně Citroen, Vinca, který je na řadě, by byl o jednu kvalifikační hru kratší. Pokud by musel být dražší, tak by to nemuselo být o moc. Čímž komentář končí a příjemnéprožití všeho, co budete prožívat, přeje Zdeněk Barvínek.

Výsledky turnaje – ZDE