Když ani kuželkář s kulečníkářem nestačí, tak je asi něco divně. Na druhou stranu, jen blázen by mohl nemít radost z toho, jak dopadl poslední Citroen UO cup. Úplně poslední je po šesti letech, před tím to byl Šubrtův putovní pohár, pak Generali a Help a od nového roku ho najdete jako Fortell cup. Tomu poslednímu od začátku velel kuželkář Petr Leinweber, který po dvou hrách mazal 203, jako svůj horší výkon, ovšem stačilo to nakonec jen na čtvrté místo. Za to nedostal nic, kdežto kuželkář a atlet Jirka Hradil dostal za své deváté místo lahvičku pro nejlepšího hráče, který se nedostal do finále. Na fotku se dostal kulečníkářů Tonda Osička, když jeho nejhorší výkon, který škrtal, byl 170, ovšem tento výsledek způsobil zmatek. Měl stejný výsledek jako Petr a já i Pavel Nádvorník jsme si byli jisti, že výš má být hráč s vyšším průměrem v tabulkách, tady to bylo naopak. Pavel pak navrhl, aby si cenu (200 Kč) rozdělili, což se i stalo. Petr (ten fešák) je vlevo a šedivý Toník je na fotce vpravo. Chudák počítač, kterému to někdo nařídil, to při rovnosti řadil podle průměru včetně škrtnuté hry. Jen o malinko menší drama se odehrálo na špici. Žalostně v úvodu hrající Nikola Tomová se v polovině turnaje, pod vedením tatíka Mykoly, rozjela tak, že Eva Appeltauerová (to je ta na fotce opálenější) uhájila jasné vedení jenom o dva body. No a nedá mi to, takže Toník je ten, co vypadá jako loupežník. Promiň Tondo. Ani jednu dvoustovku mimořádně nehodil Pavel Lůža, takže skončil „až“ pátý, když měl třetí nejlepší průměr. A skalp talentovaného (již dlouho) Jirky Kociána mu jistě udělal radost. Tedy pokud si Jirky vůbec všiml. Další strhující bitvu svedli na chvostu finálových bojů můj bratr Jan a Jirka Pryček. Jirka, který, na rozdíl od tří, co skončili před ním, hodil aspoň jedno dvoukilo, mého bratra nechal o bod vyhrát. Jeník tedy vyhrál sedmé místo, za což bylo stejně, jako za to osmé. Jirka Hradil, o němž jsem již psal, je na druhé fotce s trenérem Koljou, který se po zásluze tváří pyšně. Jednak kvůli Nikole, na níž je po zásluze pyšný a taky kvůli ceně za nejvyšší průměr. Ten měl tentokrát hodnotu 196 bodů. Že si toho tento turnaj váží je znát podle toho, že Kolja byl zařazen na dvanácté místo. Dobrý, že? Na desátém místě, patnáct bodů za odměňovaným devátým, je Danuše Krejčová, která mi připomíná mou manželku. Ta mi kdysi řekla k mému outfitu (pyžamové kalhoty a flanelová košile), jestli si myslím, že lidi nevědí, že je má žena, a proč jí dělám ostudu. No a Danuše mi řekla k vánočním teplákům z Lidlu, k nimž jsem si vzal taky flanelovku, že ty kostky na košili k sobům a nějaké fajfce na teplákách příliš neladí. Jestli si mám pořídit pruhy, a jestli vodorovné, nebo svislé, to mi už neřekla. Za Danuší skončila Jana Svobodová, o těch dvou toho bude víc na druhém turnaji. Jana, za ní Kolja, Míra Koukal a Milan Neugebauer tvoří skupinku, kterou od sebe dělí dva body, čili mačkají se na sebe. Do elitní šestnáctky se vešli i Rosťa Konečný a Pavel Nádvorník, kterého mimořádně chválím za rozum. Ti dva a důchodce Viktor se namačkali ve třech bodech, když Rosťa se dostal o bod na 800. Tam končí elita, za nimi jsou jelita, kde mačkanici vytvořili Franta Staněk, Sáva Šilar (pátý nejlepší průměr), Jirka Appeltauer a Marcel Svoboda. A zbyla bitva o cenu pro předposlední místo, v níž Andrea Kubešová porazila Jaru Peštála (ten vyhrál cenu v tombole, takže taky OK). A tím končí poslední komentář k Citroenu, na ten další a na Vás a na leden se těší Zdeněk Barvínek.

Výsledky turnaje – ZDE