Znáte tu o slalomu ponorek? Jak všechny jely vodorovně a kličkovaly mezi brankami, jen jedna kličkovala mezi dnem a hladinou? Kapitán to vysvětlil slovy, že „dyť se nahoře kluci museli nadechovat“. Kdo se nejvíc nadechoval, čili má největší rozdíl mezi umístěním v kvalifikaci a na konci, je bandaska. Tak to aspoň říká Ota Štantejský, kterého asi neznáte. Budu se tedy zabývat nevyrovnaností, čili rozdíly, ale začnu rozdíly jinými. To velké na první fotce je malá Natálka, stojící na židli, na zemi za ní je Petr Musil, který byl náčelníkem veteránů tohoto turnaje. A bandasky nejsou ani náhodou, Petr měl rozdíl mezi kvalifikací a finále 5, Natálka dokonce jen tři. Jejich rozdíl byl věkový, ale tady před oběma klobouk dolů. Jasně že tato klasifikace kulhá, Petr byl v kvalifikaci dvanáctý a celkově nebyl druhý jen proto, že po semifinále spadl mezi „jelita“, finálový výkon měl druhý nejvyšší. Králi bandasek se stali Míra Koukal a Máca Sršeň s bandaskovým výkonem 15. Byl v záporné hodnotě, čili oba se prudce proti kvalifikaci zhoršili. Tři závodníci mají hodnotu 12. Nejvíc trpěl Petr Tomášek, proti kvalifikaci se sice o dvanáct míst zlepšil, ale ve druhé finálové hře se proti té první zhoršil o 141 bodů. To je možná na Kvínesovu knihu rekordů a na Petrovu fotku do Pejřimova. O dvanáct míst si polepšil můj bratr Jan, po dopoledním turnaji pýcha naší rodiny, opačný směr pohybu zaznamenal můj velký přítel a obdivovatel Jara Peštál, původem z Maďarska. Viktor Vodák si polepši o jedenáct míst, a že ho na druhé fotce vidíme uprostřed znamená, že turnaj vyhrál. Tedy v kategorii můžu, u žen byla nejlepší Danuše Krejčová, stojí též uprostřed. Rozptyl měla osm míst, čili je na spodní hranici bandasek. Po pravici a levici je Hela umělecky Simeonová, devět bodů a druhá nejlepší žena, Luboš Marek je druhý nejlepší muž v mistrovské kategorii, čili měl horší finálový výkon, než Petr Musil, a bandaskový výkon měl pět, když se zlepšil. Poslední, kdo měl dvouciferný bandaskový  výkon, byl Jirka Appeltauer s cifrou 10. Jak vypadá vyrovnaná hra, předvedl Kryštof Schwarz, který měl nulu. Obouručný točař, s finálovým rozptylem 105, hrál tak, že by se k tomu dalo zpívat „rovnal sedlák rovnal slámu“, jako že nevyhrál, i když možná měl. Rozptyl jednoho bodu předvedla u dna Lucie Gagalíková a na špici Pavel Lůža. Ukázali, že vyrovnanost nemusí být všechno, ale mělo by být. Jen o dvě místa si pohoršila Lenka Procházková, která ale měla na starosti Natálku, což je Lenčina blízká příbuzná. Natálka, Lenčina příbuzná, měla rozptyl tři, stejně jako zkušená Andrea a ještě zkušenější Eva. Andrea hrála pod tlakem, doma měla dva psy, kteří byli v podvečer už asi taky pod tlakem, což nezabránilo Andrejce, aby si počkala na zákusky od Slávy Šilara, který v tu dobu reprezentoval v Praze. Eva pod tlakem nebyla, ta hrála blbě jen tak, bez vážného důvodu. Čtyři body zdobí Zdeňka Čejku, ten si o čtyři místa polepšil, což má, sice malinkou, ale přeci jenom cenu. Ze tří hráčů s rozptylem 5 dopadl nejhůř Petr Musil, který měl druhý nejlepší výkon, na který se nešlo do finále. Jinak by měl místo prvního místa v jelitech druhé místo v elitě. Marcel Svoboda si o pět míst pohoršil, ale užil si při Citroenu, tak co. Svorně si, o sedm míst, pohoršili Milan Neugebauer a Tonda Osička, ovšem to jsou dva exoti, co jsou spokojeni, ať se děje cokoliv. O Tondovi jsem se v tomto punktu zmínil již po Citroenu. Zbývají tři, kteří měli rozptyl  osmi a devíti míst. Dvě z těch lidí jsou ženy, o kterých jsem se nejen zmínil, ale jsem je i velice kvalitně vyfotil, takže zbývá už jen Jirka Hradil. Toho bych samozřejmě s takovou chutí, jako Danuši a Helu, fakt nefotil. I když pozor, Jirka si polepšil na páté místo. Zbývá už jen dodat, že jsem zvědav, jak hodně budu za tento nepřehledný a nesmyslný komentář chválen, asi moc ne, ale nevadí. A už jen, že další devítka bude v prosinci, v listopadu se s Citroenem střídá Vinca. Čímž se loučí a příjemné prožití všeho, co budete prožívat, Vám přeje oblíbený Z Barvínek (psst, ticho)

Výsledky turnaje – ZDE