Potlesk v průběhu turnaje, když to není za hozenou třístovku, to se hned tak nevidí. Na tomto turnaji se to stalo. Mezi třetí a čtvrtou hrou jsem vyzval hráče ke klidu a pustil jsem jim na plátno třicet šest roků staré krátké video. Na něm běžel Pepík Pěnča, tenkrát ze Strakonic, s osmikilovým žebříkem 32 metrů ke stěně. Do okna ve výši čtyř metrů zahákl žebřík, vylezl do něj, žebřík zavěsil o tři metry výš, tam přelezl a ty tři metry ještě jednou zopakoval. Vlezl do toho třetího okna, cca 11 metrů vysoko a to celé mu trvalo 13,65 vteřiny. A pak jsem hráčům ukázal na chlapíka vedle mě, to že je on. Potlesk, pro mě, a snad i pro něho, to byla radost. Radost si udělal i starý Láďa Starý. Zopakoval si třetí místo z dopoledního turnaje a přidal k tomu, stejně jako dopoledne, nejvyšší nához. Protože vím, jak moc dokáže sláva zkazit člověku charakter, tak dodávám, že on, ač malé postavy, dostal nařezáno nejen od Lucie Hrazdírové, ale i od Věry Krejchové a to jsou obě ještě menší než on. Lucie turnaj jasně vyhrála, na fotce má triko jasné barvy a Věra Láďu porazila o škodolibých pět bodů. Láďu na fotce poznáte podle toho, že má černé brýle. Na druhou stranu, ještě že na něho nedosáhla Irča Zelinková, která byla před poslední hrou třetí, to by byla pro muže pohroma. Platilo by Chrudošovo „běda mužům, kterým žena vládne“. Což je snesitelné, přirovnáme-li to k výroku blonďaté, půvabné spisovatelky Aleny Jakoubkové. Ta nás, pány tvorstva, informuje výrokem „běda mužům, kterým žena mládne“. Což se asi netýká Míry Koukala. Ten se furt usmívá, nic mu nevadí a všechny nás má rád. S takovým zalomcovat je fakt těžké. Čest zahrát si i šestou, finálovou hru si vybojoval i Sláva Šilar, po čtvrté hře třetí, Viktor Vodák, který před pětasedmdesáti lety ještě nebyl vůbec na světě a Jirka Pryček. Ten porazil o tři body mého bratra Jana a tak si šestou hru dal. Zatím co házel, tak si Honzík bral za devátý flek 200 Kč a stovka zbyla ještě pro Kolju Fufalka, za místo desáté. Protože jsou mé turnaje vesměs spravedlivé, tak jsem ještě vyfotil a odměnil i Karla Hrbáčka, mého svěřence, ten dostal kilo za místo sedmnácté. To je logické, že? Pro ty pomalejší, to jsou nejlepší dva ve druhé lize a nejlepší v lize třetí. Být hned za Koljou je čest, tedy pokud by hrál jako vždycky. To píšu o Petru Leinweberovi. Ten porazil Petra Hrazdíru, který začal na druhém místě a pak se zvolna sunul až na dvanácté místo. Petr byl neutrální, před ním byla elita, za ním jelita. Ty vedla Hela Simonová a zezadu ji podpírala Danuše Krejčová. Ty dvě si jsou fakt hodně podobné. Zuřivá a klidná, a dosaďte si ty dvě kam chcete, já nenapovím, protože se jedné z nich bojím (dyť už dopoledne mě Hela dokonce kopla). Dvě H před Hrbáčkem, to byli Jirka Hradil (nejlíp 13.) a Jan Hrazdíra, ten začal jako třináctý, propadl se na dvacáté a skončil dvanáct bodů před sedmnáctým flekem za který byla stovka. Luboš Marek se dostal poslední hrou na dno tohoto svého umístění, ale Luboši nezoufej, porazil jsi vítěze dopoledního turnaje. Tím byl pohybově nadaný, na rozběhu do všech stran těkající Rosťík Konečný. Což o to, pro něho je při tomto systému devatenácté místo celkem očekávané. Určitě mnohem výš (silněji a rychleji, jak praví již 130 let olympijské heslo) jsem čekal Tondu Osičku a Magdalenu Dvořákovou, těm se tentokrát nedařilo. Že porazili Láďu Koubka, bylo Láďovým totálním vyčerpáním. Při dopoledním útoku na rekord, hodil šestery parohy za hru, rekord u mě je osm, ale Láďovi parohy došly a to ho zlomilo. A Jara Peštál? Toho zlomila první hra, ta by zlomila každého. Pak hrál mimořádně vyrovnaně, 142 a třikrát 146, to je velká vyrovnanost, kterou ovšem ocení jen mimořádní odborníci. Ti ocení i můj skvělý komentář. Z. B.

Výsledky turnaje – ZDE