„A pořád se něco děje“. To cituji Hanťu, který to řekl již před šedesáti lety ve filmu Sběrné surovosti. U nás v Ústí nad Orlicí se dělo to, že občané vyrazili na náměstí dobře se najíst. Dokumentuje to fotografie, na které do sebe nějaký občan cpe grilované vepřové ucho. Mňam. Byla to příprava na další den. To jsem jel dělat Fortell cup do Brna na „Bébéčko“, tam mi totiž vytrhli trn. Z paty. V Blansku, kde jsem bowlingově doma, klekla mazačka, pozor, už ji Tomáš Hlúch opravil, ale to bylo ve chvíli, kdy jsem se v Brně začal prát s mým počítačem. Odmítal spustit excelovský program, já se potil, zatímco mí přátelé (těch jsem tam měl fůru), hlavně však Magdalena, mačkali na různá tlačítka, až to najednou šlo. Zpoždění jsme nabrali v řádu několika málo minut, což nestojí za řeč, a byla tady první hra. Po té se na stupně vítězů dostali dva kvalitní hráči, Milan Brokeš, který načítal ke každé hře 3 body a Mira Koukal (16). S nimi se tam objevila jedna šikovná hráčka, Lucie Gagalíková (70 – fakt ke každé hře). Druhá hra vynesla na špici Tondu Osičku výkonem 222 bodů. To se později ukázalo jako nejvyšší nához turnaje. K němu se přitulil Libor Knespl, na třetí místo se dostala Magda, má zachránkyně, která se nakonec stala nejlepší ženou. Její zásluhy i půvab byly takové, že jsem ji v pořadí fotek dal na druhé místo, za toho žrouta a obklopil jsem ji Milanem Brokešem. Ten skončil šestý, měl ale nejlepší průměr turnaje, 193,83. A jelikož nejlepších není nikdy dost, přidal jsem k nim nejlepšího řidiče. Tím je Marcel Sršeň. Do Brna vezl i mně, navíc skončil devátý, takže bral cenu pro nejlepšího hráče, který se nedostal do finále. Cenu bral i Jirka Hradil. Po tuhém boji porazil i Pavla Nádvorníka (jen Pavla Nádvorníka) takže skončil předposlední. Poslední hru nezvládla Jana Svobodová. Potřebovala hodit o jedenáct bodů míň a mohla ji mít ona. To byla skupina „třetí liga“, kterou vedl Petr Leinweber, poslední hráč, který hodil dvoustovku. Načítal šest bod, stejně jako Sláva Šilar, poslední hráč druhé ligy. Za Petrem byl mezi saláty ještě můj bratr Jan, Luboš Marek a Marcel Svoboda, který porazil svou maminku. Sice až na třetí fotce, ale celkově na špici, jsou nejlepší. Uprostřed je Libor, po pravici má Tondu (o těch jsem se již zmínil) a Míra Koukal (kouká jak svatej u fary) byl třetí. O dvanáct bodů porazil Františka Brokeše, který se dostal poslední hrou až na čtvrté místo. Magdu s Milanem jsem již popsal a fotil, z finalistů zbývají Milan Neugebauer a Anička, která ve finálové osmičce doplnila manžela se synem. Marcel Sršeň, šéf druhé ligy, porazil Karla Nováka o bod, což je sprosté, Karel to samé provedl Lucii Gagalíkové. Tam je to sprosté míň, protože už nešlo o prachy. Lucka Viktora Vodáka vyprášila jasně, dělily je body dva. Do turnaje se zapsal nesmazatelně svou poslední hrou Láďa Koubek, koho to víc zajímá, ať si to najde. A tady je skupinka hráčů, z níž se vymyká Sláva Šilar. V poslední hře hodil slušných 184, ti okolo něho v poslední hře krváceli. Láďa Koubek, tam krev cákala na všechny strany, Danuše Krejčová 117, Rosťa Konečný 109 a Petr Leinweber 108, to je na Rosťu málo a Danuš s Petrem, to je senzace. Poslední, do koho kopnu, je Marcel Svoboda, který nejen, že hrál nic moc, ale navíc porazil svou maminku Janu, což se Marceli nedělá. Kdybys jí nadělil stovku (ne peníze, porazit ji o sto), tak prosím, jdeš po výhře, ale takhle… Boje v cizím prostředí a se zlobícím počítačem jsme zvládli, kolektivu Bébéčka jsme poděkovali a na dalším Fortellu, už zase v Blansku, se sejdeme 18. října. Na což se, stejně jako Vy, těší Zdeněk Barvínek 

Výsledky turnaje – ZDE